O historii Černého kříže nás informují dvě tabulky – v českém a německém jazyce, které stojí přímo na státní hranici, cituji: „Traduje se, že je na upomínku poštovního vozu, který se zde i s cenným nákladem propadl. Jiné zdroje uvádějí, že je kříž připomínkou brutálního přepadení poštovního vozu“.
Přímo ze zdejších rašeliníků (a často v blízkosti suchopýrů) můžeme spatřit vyrůstat nenápadná, ale krásná bílá kvítka sedmikvítku evropského. V naší zemi je sedmikvítek evropský zařazen mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost.
Dalším botanickým klenotem Černé louky je lilie cibulkonosná, jejíž nádherné velké květy lze spatřit na loukách mezi kamennými hromadišti, a to přímo u cesty, která vede od Adolfova k Černému kříži. Prostě v celé oblasti je nutné našlapovat doslova po špičkách, protože všude pod našima nohama může růst nějaký vzácný botanický klenot. Samozřejmě, že zde žijí také vzácní živočichové – ty však není snadné spatřit, například ptačí druhy tetřívka obecného nebo bekasinu otavní. Přírodní rezervace Černá louka byla vyhlášena v roce 1998 na ploše asi 130 hektarů. Chráněné území se rozkládá v nadmořské výšce od 690 do 760 metrů nad mořem a patří k nejhodnotnějším zónám Přírodního parku Východní Krušné hory.
Díky relativně vysokým dešťovým srážkám se zde vytvořily podmínky pro vznik vlhkých horských luk a rašelinišť. Právě zde se koncentruje největší botanické bohatství. Ke změně přirozeného charakteru krajiny zde docházelo již od středověku, kdy byla krajina osídlována horníky z Krupky a Cínovce, ale paradoxně problém představovala tzv. sukcese, která následovala poté, co byl zdejší kraj po druhé světové válce prakticky vylidněn. Druhově bohaté květnaté horské louky s dominantním koprníkem štětinolistým, které byly po staletí využívány jako pastviny, nebo byly sečeny, začaly postupně zarůstat. Naštěstí se zde vyvinuly takzvané postagrární louky (lada), které jsou dlouhodobě stabilní. Důležitým biotopem mnoha bezobratlých živočichů se staly kamenné hromady, které lidé v minulosti navršili vysbíráváním kamenů z pozemků.
V 60. a 80. letech zde proběhly rozsáhlé meliorace, jejichž snahou bylo území odvodnit a získat tak větší plochu zemědělské půdy – vodní toky byly napřímeny a změněny v odvodňovací příkopy. Krajině to neprospělo. Proto bylo po roce 2000 přikročeno k revitalizaci, jejímž cílem byla obnova přirozených odtokových poměrů v krajině. Byly obnoveny tůně, mokřady a meandry. V současnosti vědci pozorují zvyšování druhového bohatství celého území. Například modře kvetoucí vítod douškolistý dnes můžeme spatřit na mnoha místech, ačkoli byl ve východní části Krušných hor po desítky let považován za nezvěstný. Ohrožený koprník štětinolistý (s výraznou vůní po kopru a fenyklu) zde tvoří bohaté zelené koberce s bílými květy.
Text je převzat (a výrazně zkrácen) z krásné výpravné knihy Jiřího Svobody Východní Krušné hory – Krásy dvou světů, kterou je možné zakoupit ZDE.
